Tenis na hardu (tvrdý povrch)

Hard je v rámci profesionální tour jediným povrchem, na kterém se odehrávají rovnou dva grandslamové podniky v roce (Australian Open a US Open). Není však hard jako hard a tento povrch tak může nabývat různých rychlostí i jiných parametrů.

Obecné vlastnosti tvrdého povrchu

Za nejrychlejší tvrdé povrchy jsou považovány vesměs hardy v Asii, australský grand slam Australian Open má taktéž velice rychlé parametry (kategorie 4 – Medium Fast) a US Open naopak patří k pomalejším hardům (kategorie 2 – Medium Slow).

Hard se všeobecně označuje taktéž jako beton a kurt bývá konstruován pomocí několika různých vrstev na sobě. Mezi typické druhy hardů patří např. GreenSet, na kterém se odehrává Australian Open, DecoTurf (US Open) či Plexipave. Užitečné informace k rychlosti jednotlivých povrchů a turnajů: https://www.perfect-tennis.com/tennis-court-surfaces-and-court-speeds/.

Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na indoorovou část sezóny. Halovými turnaji evropská část tour každoročně startuje a zároveň i končí, nicméně v indooru se žádný turnaj kategorie Grand Slam neodehrává. V závěru roku se ovšem v halovém prostředí utkávají pravidelně hráči elitní světové osmičky v rámci Turnaje Mistrů (Nitto ATP Finals) a hráči do 21 let stejné finále hrají na Next Gen ATP Finals v Miláně.

Typičtí hardaři

Do kategorie hardařů můžeme zařadit mnoho asijských i amerických tenistů, kteří na tomto povrchu herně vyrůstají, nicméně najdou se i výjimky z Evropy. Hardoví tenisté se zpravidla opírají o tvrdý servis a dostatečnou razanci v (mnohdy plochých) úderech. Jako typické příklady z elitní padesátky bych jmenoval Daniila Medvedeva (RU), Karena Khachanova (RU), Camerona Norrieho (GBR), Yoshihita Nishioku (JPN), Denise Shapovalova (CAN), Bena Sheltona (USA), Ugo Humberta (FRA), Emila Ruusuvuoriho (FIN) či Johna Jeffreyho Wolfa (USA).